Noční košile je oděv z jednoho kusu. Nemá v pase lem jako dvoudílné pyžamo a není na ní nic, co by se mohlo zkroutit a sesunout, když se v posteli otočíte. Tvar je jednoduchý z jednoho důvodu: během hodin, kdy se oděv nosí, má být cítit co nejméně. Jsou tu noční košile ve velikostech 42-64 a část nabídky jde až do 68.
Po většinu dějin žádný zvláštní oděv na spaní neexistoval. Spalo se v části denního oblečení nebo bez oblečení vůbec a myšlenka na oděv určený jen ke spánku je poměrně pozdní. Když se objevil, byl látkou téměř vždy bílý len, a ta volba byla praktická, ne estetická: oděv, který leží celou noc na kůži, pojme pot a musí snést, že se znovu a znovu vyvaří a bělí. Bavlna tutéž roli převzala později a ze stejného důvodu. Pořád je to právě tahle vlastnost, která rozhoduje, jestli noční košile vydrží – ne jak vypadá nová, ale jak vypadá po mnoha praních.
Od šatů odlišuje noční košili střih ve dvou bodech. Prvním je pas: šaty ho vyznačují, noční košile ne a volně splývá z ramene až dolů. Druhým je výstřih, udělaný tak, aby se oděv snadno oblékal a svlékal. Byl to vyslovený argument pro široké výstřihy už v 19. století, kdy si někdo nemocný nebo upoutaný na lůžko měl s převlékáním poradit sám. Límce, sedla a manžety přišly v témže století a udělaly z noční košile vlastní oděv místo varianty spodního prádla.
Slovo samo znamenalo v různých dobách různé věci. V angličtině označovalo slovo nightgown od 16. do 18. století volný plášť pro muže a v 17. a 18. století neformální denní šaty pro ženy; teprve potom se z něj stalo pojmenování oděvu na spaní. Mužským protějškem je noční košile pánského střihu, která se běžné košili podobá natolik, že muzea mají potíže obojí ve svých sbírkách rozlišit.
Velikosti tu jdou od 42 do 64 a část nabídky až do 68. Protože tu není žádný pasový lem, který by se dal upravit, rozhodují o posazení dva rozměry: šířka přes boky, na níž závisí, jestli se oděv otočí s vámi, a délka, která určuje, jak vysoko se za noc vyhrne. Kdo je mezi dvěma velikostmi, získá obvykle na té širší.